Joe Satriani vystoupil v Pražské T-Mobile Areně

Jsem moc rád, že jsem si mohl užít koncert tohoto kytarového umělce "naživo". V předcházejícím zápisu jsem na něj již upozorňoval. Stejně se mnou dorazilo do hokejové sportovní haly přes pět tisíc fanoušků, kteří ji téměř zaplnili. Joe Satriani přednesl několik skladeb ze svého nejnovějšího alba Professor Satchafunkilus and the Musterion of Rock, zazněly však i některé písně z jeho předcházející tvorby, čítající dalších 12 desek.

Koncert po dlouhém čekání před hokejovou halou a pak i několik desítek minut uvnitř začala okolo osmé hodiny předkapela, kterou jsem slyšel poprvé, Steve Fister Band, hrající bluesrock ve složení kytara, baskytara a bicí. Velmi kvalitní souhra všech tří členů kapely nás připravila (nejen svou hlasitostí) na následující vystoupení velikána, na kterého jsme všichni čekali.

Světla na pár vteřin zhasla a v této temné atmosféře nás na úvod Joe přivítal písní I Just Wanna Rock. Ta se skvěle hodila na tuto akci, protože sám Joe vysvětluje, že píseň je o robotovi, který přijde na nějakou rock párty a ptá se lidí: "What is the purpose?" A oni jednoduše odpovídají: "I Just Wanna Rock!" V našem případě jsme tam šli všichni s podobným cílem a křičeli jsme stejně jako robotovi odpovídající dav: "I Just Wanna Rock!"

Následovaly další skladby z jeho nejnovější desky, ale i z těch starších. Osobně nemám všechna jeho alba zmapována, rozpoznal jsem ale skladbu Time Machine, na které si lze tak snadno všimnout vliv Jimma Hendrixe.

Celé publikum si vytleskalo ještě jeden přídavek a po dvou hodinách jsme (něco po 23. hodině) odcházeli domů.

Joe Satrianiho doprovázeli baskytarista Stu Hamm, který v několikaminutovém sólovém běsnění ukázal, co je možné na basovou kytaru zahrát, dále kytarista Galen Henson a na bicí hrál Jeff Campitelli.